INTERVIEW
Je vám bližší grafika nebo medaile?
Pro mě je příjemné, když můžu oba obory střídat. Člověk potom neupadá do nějakého stereotypu. Medaile i poštovní známky jsou vlastně miniatury a mědirytiny jsou také většinou malého formátu, takže v konečném důsledku je to podobné. Pro mě je nejpodstatnější téma, aby bylo zajímavé. Protože jsem se zabýval historií, jsou pro mě historická témata velmi příjemná a baví mě, když pak studuji dobové reálie, aby námět odpovídal skutečnosti.
Z mnoha vašich grafik vyzařuje jakási polarita, která jim udává dynamiku. Často je přímo zobrazen určitý děj. Podobně je tomu i u medailí, což není zase tak obvyklé.
Je to tím, že na rozdíl od jiných medailérů jsem ilustrátor, takže náměty, většinou na reverzech, často zpracovávám jako takové ilustrace. Jsem samozřejmě ovlivněný svou profesí a těším mě to a docela rád tím navazuju třeba na renesanční jáchymovské medaile. Oni tenkrát vlastně převáděli motivy pro biblické ražby z grafik a já to dnes dělám podobně.
Dynamika rozhodně nechybí ani jedné z vašich posledních prací, medailonu Borodino, který letos vydala Pražská mincovna. Podle jakého podkladu jste vytvořil portrét maršála Kutuzova na rubu?
Opatřil jsem si více portrétů, protože vždy je lepší, když je možné vycházet z mnoha podkladů. Kutuzova jsem vytvořil jako jednookého starce, který to oko ztratil v tureckých válkách. Na krku má miniaturku cara Alexandra posázenou brilianty, protože on byl vynikající vojevůdce, ale zároveň i zdatný dvořan.
Motiv z dob napoleonských válek je ve vaší tvorbě poměrně častý. Objevil se i na poštovní známce z roku 2005 a upomíná na bitvu u Slavkova. Tato známka vyšla také ve Francii.
Ke dvoustému výročí bitvy jsem dělal různé medaile a měl jsem to štěstí, že došlo i na poštovní známku, která vyšla v české a francouzské verzi. Když jsem pak od přátel z Paříže dostal dopis, na kterém byla tato známka přilepená, byl to příjemný pocit.