INTERVIEW
Jste autorem nejvýznamnějšího českého státního vyznamenání, Řádu bílého lva. Při jeho návrhu jste byl svázán přísnými parametry, do nichž jste se musel vejít…
Je to tak. Jedná se o poměrně konzervativní disciplínu. Pokud jsou pevně vymezené mantinely, snažím se to v rámci pravidel napínat, kam to až jde a dát do toho omezeného prostoru co nejvíce vlastní tvořivosti. Nudilo by mě, kdybych končil příliš před touto hranicí. Řád Bílého lva je navíc soubor hned několika modelů: klenotu, hvězdy a řetězu, takže v každém se dalo najít kousek toho prostoru.
Velkým zdrojem inspirace je pro vás historie. Které období je vám nejbližší?
Dobrá otázka. Asi tak půlku života jsem preferoval středověk a posledních deset let jsem se zaměřil na renesanci a barok. Takže tak šestnácté, sedmnácté století. Ano, historie je pro mě důležitá. K tomu dodám, že jsem konzervativec a je pro mě zajímavější studovat v archivu právě to sedmnácté století, než si číst dnešní noviny. Jinak, ti lidé jsou samozřejmě podobní, abych nepředstíral, že tehdy byli politikové lepší.
Vytvořil jste velké množství různých návrhů medailí, je mezi nimi nějaká kuriozita?
Je to medaile, kterou mi zrealizoval můj přítel Anselm Roskovec, který učí rytí raznic na Střední uměleckoprůmyslové škole v Jablonci nad Nisou. On mě už dlouho popichoval, ať udělám znak rodu Vitanovských. Říkal jsem si, že když mě tak hezky pobízí, tak se do toho dám, ať se tedy ukáže. A skutečně, jak návrh realizoval, to je přímo technologická frajeřina. Jedná se o bimetal, do jednoho kovu musel zarazit polotovar složitého tvaru z jiného kovu. Taky mě kolega hned ubezpečil, že v této podobě udělal odražek pouze jeden. Ty ostatní jsou pak klasické ražby.
Na medaili je uveden text: Vitanovský z Vlčkovic. Jedná se o erb vašich předků?
Abych si odpočinul, tak si v archívech občas studuji rodopis a tam jsem zjistil, že se jedná o rod nižší šlechty. Poprvé byl písemně zaznamenán v polovině patnáctého století. Přímou souvislost písemně doloženou nemám, i když některé indicie tomu napovídají, takže říkám, že tak ze sedmdesáti procent to pravděpodobné je.